Nepřehlížet milosti

Když se v modlitbě daří a je bohatá, rádi si připomínáme myšlenky a obrazy, které nám způsobily radost. Když máme dojem, že na nás modlitba má nějaké nároky a jsme si vědomi svého hříchu, nacházíme zadostiučinění, když se ohlédneme zpět a vidíme, že neutíkáme od toho, co nám Bůh ukazuje. Přestože je modlitba suchá, tento pohled nazpátek může vylepšit náš pohled na ni - můžeme totiž rozpoznat, s čím máme problémy, a pokud si z modlitby píšeme poznámky, můžeme vyjádřit svou frustraci na papír.

Když napíšeme: "14. října. Rozjímal jsem o nasycení pěti tisíc, nic nepřišlo. Celou dobu jsem se snažil neusnout," nejspíš bychom toho všeho vůbec nechali. Když to ale napíšeme, nakonec přece jen můžeme přijít na to, že tu jsme něco postřehli a tamhle že je lehký stín Boží lásky, můžeme to zapsat a uvědomit si, že se při modlitbě stalo asi víc než jsme si uvědomili - nenápadné, napůl skryté milosti.

Milosti obvykle tak vypadají - nejsou to ty obrovské a dramatické zásahy, kterými bychom se nejraději nechali zásobovat, abychom neměli pochyb o Boží přítomnosti - jsou to spíše jemné tahy štětce, které je potřeba dát dohromady, než se pomalu namaluje obraz.

Sv. Ignác řekl, že milost je "jemná, lehká a mírná jako kapka vody, která proniká do houby." (Duchovní cvičení, 335). Nezní jako "kapka vody, když dopadne na kámen" a někdy ji ani vůbec nemusíme postřehnout, pokud jsme si nezvykli hledat její téměř necitelnou činnost. A i když to někdy vypadá, že se těžko co může dít, nevěřím, že existuje lidská činnost, která by přinášela tak bohaté výsledky co do investovaného času, než modlitba. Během stejné doby, jaká trvá, aby se člověk vykoupal nebo umyl, můžeme přetvářet celý smysl našeho života, den po dni, a duchovně se obohacovat. To samé, co Ježíš řekl o království nebeském, platí o soukromé modlitbě jako součásti království.

"Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu." (Mk 4,31-32)

-----

Z knihy Finding God in all Things. Pracovní překlad: David Vopřada