Jak se nemodlit za druhé I
Nejčastější chyby, kterých se dopouštíme při modlitbě za druhé:
1. KULT OSOBNOSTI, VZTAH ZÁVISLOSTI
Při modlitbě za uzdravení anebo při duchovním doprovázení nám hrozí pokušení, že připustíme
"kult osobnosti", dovolíme, aby se dotyčný navázal na nás. Je dobré vědět, že my lidé máme
sklon k modlářství, l když máme nejradši většinu lidstva přehledně zarovnánu pod sebou,
potřebujeme jednoho až dva lidi, ke kterým můžeme vzhlížet, jejichž názory přejímáme bez
cenzury a jejichž modlitbě přikládáme mimořádnou moc. A na druhou stranu, každému z nás obdiv
lichotí.
Potřebujeme se učit u Jana Křtitele, který nikdy nepodlehl pokušení postavit se na místo
Mesiáše (ba ani Eliáše či Proroka s velkým "P"): "Já nejsem Kristus" (J 1,20). Někdy je
potřeba nejen si to uvědomit, ale říci to výslovně tomu druhému. Zvláště v případech, kdy
někdo tvrdí, že pouze tvoje modlitba mu může pomoci, pouze od tebe si nechá poradit, jedině
tobě je ochoten se svěřit...
Někteří z nás teď budou muset propouštět své "zajatce", jiní zase "kácet modly" (např.
požádat o modlitbu nikoli svůj idol, ale zrovinka toho, na něhož jsem se dosud díval lehce
spatra.)
2. SYMPATIE, ANTIPATIE
"Bratři moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi
lidmi." (Jk 2,1)
Sympatie a antipatie jsou lidské, nesmějí se však stát vodítkem, podle něhož budeme
rozlišovat, komu a jak důkladně se budeme či nebudeme věnovat! Pán bude často zkoušet naši
lásku tím, že nám pošle do cesty své "chudé" (lidi nevděčné, nudné, ukecané, neschopné se
vyjádřit, nehezké či ošuntělé, zkrátka všelijak nepříjemné). Nemáme-li lásku k lidem, nemáme
nic, co bychom jim mohli
dát - všechno naše poradenství i modlitby budou jen tím "řinčícím cymbálem", o němž mluví
Pavel.
3. MNOHOMLUVNOST
Někdy naše modlitba vypadá jako taková dobře míněná snaha o navigaci Ducha Svatého, jakoby on
nevěděl, co má dělat. Jak často zapomínáme, že náš Otec přece ví... V poradenství pak děláme
tu chybu, že člověk potřebuje jednu cihličku, a my mu jich nasypeme na hlavu celý valník! Při
pohledu na zmučené oběti našich ubíjecích modliteb či vodopádů rad má možná někdy Pán Bůh
chuť na nás "houknout": "Dost už! Uznejte přece, že já jsem Bůh." (Ž 46,11)